Vzpomínka na tragické události na Valašsku

Tento týden si připomínáme výročí tragických událostí na Valašsku. Od jejich vzniku uplynulo již 76 let, přesto nelze zapomenout.  I po tak dlouhé době němí svědkové, pomníky, vypovídají o zvěrstvech vykonaných na civilistech a nutí nás se zamyslet nad osudy obyčejných lidí, rodin, hrdinů.

Začalo to v Leskovci. Zde byla v úterý 3. 4. 1945 (den po velikonočních svátcích) krutě pobita rodina mlynáře Juříčka. Nejvyšší cenou, svými životy, zaplatil on i jeho rodina (manželka a děti ve věku 19, 16 a 14 let) za to, že poskytnuli útočiště raněným partyzánům. Konec války už byl téměř na dohled, ale nacistické běsnění pokračovalo. O pár dní později došlo k Ploštinské tragédii, která je asi nejznámějším případem vypálení osady mimo Lidic a Ležáků. Místní obyvatelé zaplatili za podporu partyzánů. Sérii krvavých incidentů uzavírá 23. dubna 1945 drama v Prlově. Ten den zde přišlo o život 23 nevinných obětí a bylo vypáleno 8 stavení.

I po tolika letech si lidé na těchto místech připomínají hrůzné události konce 2. světové války, aby uctili památku zmařených lidských životů civilních osob. Tradičně se zde konají pietní katy za přítomnosti představitelů samosprávy, armády, společenských organizací a pamětníků. Letos z důvodu pandemické situace v České republice nemohl být klasický pietní akt realizován a tak proběhl formou tiché individuální piety. Zástupce armády v regionu reprezentoval ředitel Krajského vojenského velitelství Zlín, plukovník Potyka.